Základní škola a Mateřská škola Prštice
hlavní obsah stránek včetně odkazů

Předškoláci MŠ

Edukativně stimulační skupiny pro předškoláky

Sociální dovednosti a jejich procvičování

Tématem těchto edukativně stimulačních skupin je rozvoj sociálních oblastí a jejich procvičování. Do sociálních oblastí patří komunikace, sebehodnocení, porozumění, pozornost.

 

Pro rozvoj komunikace je důležitá slovní zásoba, a na tu jsme se dnes hodně zaměřili.

 

Hra:

Co máme v pokoji

Principem této hry je neustále opakovat slova, která už zazněla, a přidávat vždy jedno nové slovíčko. Začneme větou „V herně máme skříň.“  Dítě musí zopakovat celou větu a přidat další slovo. Tedy: „V pokoji máme skříň a poličky“ Další na řadě (případně znovu ten první) zopakuje celou větu včetně obou věcí a ještě přidá další věc: „V pokoji máme skříň, poličky a židli.“
Hru můžete kdykoli ukončit. Pokud si dítě v průběhu hry nemůže vzpomenout, pomáhejte mu opisem (máme tam položené knížky). Velká výhoda je, pokud popisujeme místnost, ve kterém sedíme a dítě se tak může na dané předměty dívat. Poté se  můžete se zaměřit na věci, které nevidíme:

V kuchyni máme… v koupelně máme… na zahradě apod.

 

                         Komunikace ovlivňuje rozvoj myšlení

                          a myšlení zpětně rozvíjí komunikaci.

 

Dítě by v 6 letech mělo dle psychologů zvládnout:

– pozdravit, oslovit, požádat, poděkovat

– vyjádřit svůj souhlas nebo nesouhlas v přiměřených emocích

– rozlišovat hranici mezi tykáním a vykáním

 

Typy na další hry:

Hra pro rozvoj slovní zásoby:  VODA, ZEMĚ, VZDUCH

Tuto hru můžeme také hrát kdekoli – za jízdy autobusem, na procházce. 
Touto hrou si děti hodně procvičí první hlásku ve slově. 

První háč řekne jakékoli písmeno + určí polohu (voda, země, vzduch)  a protihráč musí na dané písmenko a polohu určit zvíře, rostlinu nebo věc. Například takto:

“B, země” (beran, bedna, býk, borovice…)

“P, voda”  (pulec, pijavice, piraňa, parník, ponorka…)

“M, vzduch” (motýl, moucha, mrak…)

 

Sebehodnocení je dnes důležitou součástí školní docházky.

I zvládnutí sebehodnocení záleží na umění komunikace, slovní zásobě a samostatnosti.

Sebehodnocení má přínos jak pro děti zakřiknuté, tak pro děti nadmíru sebevědomé. Příklad z praxe učitelky, která vytvořila program skolazvesela.cz.  Většinou jsem učila ve třídách, které jsem vedla jako třídní učitelka od 1. nejméně do 3. třídy, některé až do 5. Proto jsem měla vždy možnost sledovat, jak se děti v rámci sebehodnocení mění. Jak z počátku zakřiknuté děti uměly za pár měsíců či let bez strachu a sebevědomě hovořit o své práci. Naopak jak mnohdy děti nadmíru a nekriticky sebevědomé se naučily poznat  své slabší stránky, přiznat si je a zapracovat na zlepšení.
Je žádoucí, aby se děti učily prezentovat svou práci, své projekty, své znalosti a umění. 

 

 

 

 

 

Edukativně stimulační skupiny pro předškoláky.

Uvolnění ruky a grafomotorika

Pro pohodový nácvik psaní je jedním z nejdůležitějších předpokladů rozvoj hrubé a jemné motoriky.

Do hrubé motoriky spadá umění zvládnutí běžných cviků (chůze, běh, stání rovně, předklon, dřep, udržení rovnováhy, skákání po jedné noze, plazení, házení a chytání míče… apod.)

V rámci jemné motoriky by předškolák měl zvládnout různé drobné ruční práce: trhat papír, stříhat, modelovat, navlékat korálky, cvrnkat kuličky, šroubovat, zapínat zip, knoflík, zavázat tkaničky…
Do jemné motoriky také patří ovládání mimiky obličeje a ovládání mluvních orgánů (dutina ústní)   a hlavně – grafomotorika – což je soubor psychomotorických činností, které jsou vykonávány při psaní a kreslení.

 

Dalšími předpoklady pro správný nácvik psaní se uvádí:

– správné držení psacího náčiní

– a uvolněná ruka (která souvisí s grafomotorikou)

Patří zde také správné sezení.

 Tak jako doporučuji cíleně neučit před nástupem do školy číst, ale raději se zaměřit na rozvíjení zrakové a sluchové oblasti, tak totéž doporučuji i u psaní. Než dítě učit cíleně psát, je lepší zaměřit se v tomto období na upevnění výše zmíněných předpokladů a správných návyků, které dětem usnadní v 1. třídě práci.

 

Cvičení pro uvolnění ruky.

Tato cvičení můžete s dítětem dělat vždy, když budete plnit pracovní listy, nebo kreslit obrázky. Je zde potřeba pastelka, tudíž je dobré nejdříve uvolnit ruku.

Posílám odkaz na youtube.cz, kde jsou krátká cvičení na uvolnění ruky.

https://www.youtube.com/watch?v=Q6xIwxTs_tI&t=2s&ab_channel=Jarom%C3%ADraBedn%C3%A1%C5%99ov%C3%A1

 

Hry zaměřené na uvolnění ruky:

  • Malujeme ve vzduchu: prstem „malujeme“ ve vzduchu před sebou. Děláme různé kličky, kolečka, květiny, kouř z komínu, velký mrak apod.
  • Stojíme v mírném rozkročení, ruce vzpažené a jsme předkloněni – v pase ohnutí tak, že trup svírá s nohama pravý úhel. Pažemi nejdříve tvoříme velké kruhy podél těla – napodobuje plavání kraulem. Pak napodobujeme klasické plavání (prsa).
  • Malujeme si na záda: sedíme s dětmi v kruhu na koberci. Dítě  maluje prstem dítěti před sebou na záda. Začínáme tím, že „malujeme“ geometrické tvary. Potom přejdeme na velmi jednoduché obrázky – květina, sluníčko, hrneček, míč, domeček apod.

Poštovní balík (nebo také Křeček):

Milý strýčku tečka (při slově tečka prstem jemně píchneme dítě do zad)
Posílám ti křečka tečka.  (opět naznačení tečky)
Křeček škrábe (naznačujeme prstíky škrábání)
kouše (prsty naznačíme kousání),
lechtá (dítě polechtáme)

Zalepíme do obálky (dítě pohladíme po zádech jako když zalepujeme obálku), nalepíme 2 známky (sevřeme ruku v pěst a zlehka bouchneme dítě 2x do zad)
a šup s tím do schránky (vezmeme dítě za ramínka a uděláme s ním pohyb vpřed, jako bychom ho chtěli odhodit).

Čmárání prstem na velkou plochu

Nasypejte na plech hrubou mouku nebo krupici a nechte v ní dítě malovat kruhy, čtverce, velké jedničky přes celý plech…dítě velká plocha nutí opravdu máchat celou paží.

Pro „čístý papír“ stačí jen zatřást plechem a může se znovu malovat.

Edukativně stimulační hodina pro předškoláky. 

Příprava před čtením.

Tento týden se věnujeme přípravě na čtení. Rozšíříme procvičování na fonematický sluch, což je schopnost rozlišovat sluchem jednotlivé hlásky ve slovech.

 

To znamená, že se zaměříme na sluchovou analýzu a syntézu.

Analýza a syntéza slov  je přeloženo do běžné řeči: rozkládání slova a skládání slova.

Nejdříve jsme začali rozkladem slov na slabiky

  • Rozklad slov na slabiky
  • Dítě si slovo řekne nahlas, zároveň si tleskne na každou slabiku a pak řekne počet. Pokud některé dítě slabiky neslyší, položte mu ruku na svoji bradu (hřbet ruky se dotýká zespodu brady) a vyslovte dané slovo. Brada se pohne směrem dolů, dítě si tak uvědomí počet slabik.
  • Slabiky je dobré rozlišovat dlouhé a krátké

Např. slovo dům – je dlouhá slabika – spojili jsme ruce před prsa a poté jsme vyslovili slovo dům a rukama jsme udělali pohyb dolů až k pupíku, tak si děti uvědomí, že se jedná o dlouhou slabiku

 domek – krátká slabika – dvakrát jsme krátce tleskli před hrudí

 

HRY zaměřené na hláskování:

  • Na ROBOTA:
  • Přečetla jsem větu a poslední slovo jsem řekla jako ROBOT. „ U boudy je P-E-S.“ Děti měli pracovní list, kde byly vedle čtyři obrázky (beruška, pes, prasátko, duch). Podle toho, co slyšely ve vyslovené větě, zaznamenaly správný obrázek.

 

  • Slovní fotbal:
  • Slovní fotbal asi všichni znají. My jsme si ho zahráli trochu jinak. Vzali jsme si míč, který jsme kolovali po kruhu, každé dítě, který míč drželo, mělo říct slovo, které začíná na hlásku – písmeno. Toto písmeno jsme na začátku hry předem určili.
  • Další možnost je, že zvolíte hlásku např. D a necháte dítě, aby vymyslelo samo, co nejvíce slov na zvolené písmeno (hlásku).

 

  • Slovní fotbal tak jak ho všichni známe:

                  –  kdy další slovo musí začínat posledním písmenem slova předešlého
                     meč – čmelák – konev – věnec…

  • Je to složitější, ale trénuje se zde poslední hláska ve slově

 

  • Co je to?

– je další cvičení podporující sluchovou pozornost i paměť. Princip spočívá v tom, že dítě „uhádne“ na co myslíme. Začneme jednoduššími věcmi (přece jen chceme děti povzbudit do další práce a ne je hned znechutit) – tedy zvířaty.

Řekneme např. větu: „Je to zvíře, má srst, čtyři nohy, začíná na P a končí na S. Co je to?“

Dítě odpoví pes. Pozor, nemůže říct PEJSEK, protože potřebujeme slovo končící na S.

„Je to zvíře, má zelenou barvu, skáče, začíná na Ž a končí na A. Co je to?“

Žába, nebo také žabka, či žabička.

Pokud dítě zvládá zvířata, přejdeme na těžší formu cvičení – předměty. Např. „Je to věc, je vyrobena ze dřeva a máme ji v herně. Začíná na S a končí na Ň.“ (Skříň.)

Pokud si dítě nemůže danou věc vybavit, přidáváme další návodné informace: štěká to, kuňká to, dáváme tam hračky apod.

 

  • Hláskování slov

Společně si pojmenujte obrázek, například: PES,

pak nechte dítě slovo vyhláskovat: P – E – S, pokud se nedaří, vyhláskujte je společně a poté nechejte dítě znovu zopakovat samotné.

Je dobré, aby bylo slovo pod obrázky i napsaná. Některým dětem velmi pomáhá, když vidí 3 písmenka a díky tomu ví, že má vyslovit 3 hlásky.

Některé děti si ukazují počet na prstech, to určitě nevadí, právě naopak. Čím více pomůcek zapojeného pohybu, tím lépe.

Ve fotogalerii najdete fotodokumentaci z edukativně stimulačních skupin pro předškoláky.

Edukativně stimulační skupiny pro předškoláky

Sluchové vnímámí a sluchová pozornost

  • Hra – Co dělám

Jedná se o hru, která nejen zbystřuje sluch, ale napomáhá i orientaci v prostoru.  Zavažte dětem oči (šátkem, šálou) a v tiché místnosti provádějte drobné ruchy.

Zašustěte sáčkem, poklepte tužkou na stůl, zacinkejte lžičkou o hrníček, zacinkejte klíči, otevřete okno, zavřete dveře apod.

Děti musí říci, co slyšely. Když neuhodnou, udělejte zvuk znovu, pokud ani podruhé neuhodnou – sundejte jim šátek z očí a zvuk jim předveďte ještě jednou.

  • Hra na ozvěnu

Sednete si s dětmi zády k sobě, nebo tak, aby děti neviděly vaše ústa a musely se tak zaměřit čistě jen na sluch. Říkejte různá slova nebo slabiky, děti je po Vás budou opakovat jako ozvěna.

  • Hra: Najdi pravdu

Řekněte vždy tři krátké věty. Jen jedna bude pravdivá, další dvě jsou nesmysly.

Například: Koza mňouká. Pes mňouká. Kočka mňouká.

Úkolem dětí je určit správnou větu a celou ji zopakovat.

Důležité u této hry je také to, aby si děti dokázaly vyslechnout skutečně celé 3 věty najednou – to znamená nevykřiknout správnou větu hned, jakmile ji uslyší, ale počkat, až přečtete všechny 3 věty a pak zopakovat tu správnou.

  • Manipulace s hračkami                  

Položte před děti 5 hraček. (Například: auto, medvídka, kostku, míček a panenku)

Vše položte vedle sebe a pak dáváte otázky typu:

“Jaká hračka leží mezi autem a kostkou?”

“Vezmi panenku a dej ji vedle auta.”

“Polož auto doprostřed mezi hračky.”

“Vezmi medvídka a polož ho před sebe. Za medvídka polož auto, před medvídka polož kostku, hned za medvídka polož panenku…”  (panenka tedy leží nyní mezi medvídkem a autem)… atd.

  • Opakovaná – předveďte nějaký rytmus, který musí děti zopakovat (např. ťuknete 3 x tužkou o stůl, 2 x tleskněte apod.)
  • Na detektiva – schovejte kamkoli předmět, který vydává nějaký zvuk – budík, mobil se zapnutým budíkem, hračku, která dlouho hraje nebo vydává nějaký zvuk… apod. Úkolem detektivů je najít předmět podle sluchu.
  • Pirátský poklad – potřebujete krabičku a libovolné předměty, které pohybem a třením o sebe vydávají typické zvuky (klíče, dětské štěrchátko, zvoneček, kuličky…). Děti mají za úkol poznat jen štěrkáním předmětů v krabičce, co je v ní schované.

Kde je duch – k této hře je zapotřebí míč. Děti stojí uprostřed místnosti se zavřenýma očima (oči můžete převázat šátkem), vy stojíte jen kousek stranou a hodíte míč jakýmkoli směrem. Děti musí prstem ukázat směr, kde míč dopadl na zem.

Zrakové vnímání

  • Co tu je?

Hrajeme v libovolné místnosti.

Pokládejte dětem otázky typu: Co je na stropě? Co je na zdi vlevo? Co je pod obrázkem? Co je na okně? Co vidíš za oknem? Kde jsou dveře? Co je na skříni? Co je na podlaze pod oknem?

Vycházejte z konkrétního stavu, co v místnosti je a co se tam nachází. Děti ale nemají jen ukázat prstem na danou věc, ale na otázku, kde jsou dveře například odpovědět: Vlevo apod.

  • Co je jinak?

Hrajeme v místnosti, kterou děti dobře znají.

Nechte je v klidu pár minut prohlédnout místnost, ve které budete hrát. Pak jdou za dveře a vy mezitím něco v místnosti změníte. Jednu z věcí přemístěte na neobvyklé místo.

Například vázu položte jinam, než obvykle bývá, přemístěte květinu v květináči, posuňte lampu jinde… později přejděte na drobnosti – dejte jinak hračky, položte na stůl knížku, vyměňte obrázky na zdi….apod.

Vždy udělejte jinak jen jednu věc, děti mají za úkol poznat, co se změnilo.

  • Co tam bylo?

Nachystáte na stůl několik věcí (například nádobí, hračky, obrázky z pexesa). Dítě má přesně minutu na důkladné sledování předmětů/obrázků.  Poté vše překryjte šátkem a dítě musí vyjmenovat vše, co je pod šátkem.

Začněte menším počtem předmětů, postupně počet předmětů zvyšujte.

  • Hádej, na co myslím

Popisujete jakýkoli předmět v místnosti, nebo v dohledu (pokud jste venku).

„Je to modré s bílými puntíky a má to ulomené ucho“ (támhleten hrníček) . „Je to růžové, vysoké a má to jeden komín“ (támhleten dům). Podmínkou je, že musíte popisovat skutečnou věc, kterou lze v daný moment hry vidět.

  • Dále už dříve zmíněné stavebnice, puzzle, pexesa… Rychlá forma procvičování je také způsob, kdy na papír nakreslíte 5 různě velkých a různě barevných koleček a ptáte se: Které kolečko je největší? Nejmenší? Je větší červené nebo žluté? apod.
  • Zde v tomto odkazu najdete opravdu hodně obrázků.

 

© Copyright 2020 ZŠ a MŠ Prštice, okres Brno-venkov, příspěvková organizace        Created by www.creactio.cz